Čtvrtek 25. dubna 2024
Svátek má Marek
Svátek má koník Sultán
Svátek má pejsek Lucy

25.1.2009 - Stránky nebyly nějáký čas aktualizovány, ale začnu na nich opět pracovat, pokusím se napsat nové články a snad i vymyslet nový design:) Dnes jsem vymazala obsah návštěvní knihy, protože se tam přemnožily spamy.

Kikulle - Autocross Terinka Lucyinka - Music forever Renisek

Koně hrdinové

Bucefalus (Búkefalós)

Bucefalus (správněji Búkefalós) byl kůň Alexandra Velikého (356-323 př.n.l), který si podmanil celý tehdy známý svět od Egypta až po Indii a podřídil ho řeckému vlivu. Bucefala, statného thessalonského hřebce, zakoupil v roce 3434 př.n.l Alexandrův otec, Filip Makedonský za 19 talentů stříbra což je dnešních asi 500 000 Kč. Bucefalos byl černý hřebec s velkou černou hvězdou na čele. Hřebce dlouho nešlo zkrotit, až Alexandr- kterému sice tehdy bylo pouhých 12 let, ale měl již za sebou i válečné zkušenosti- dokázal využít strachu před vlastním stínem a vyskočil mu na na hřbet. Od té doby tvořili nerozlučnou dvojici až do Bucefalovy smrti v bitvě u Hedpes v Indii v roce 327 př.n.l. Alexandr pak založil na tomto místě nové město a na počest svého koně ho nazval Bucefalia.

Babieca

Babieca, což znamená "hlupák", byl andaluský bělouš, na kterém jezdil kastlilský bojovník Rodrigo Diaz, nazývaný Maury El Cid "pán", známý v 11. století po celém Španělsku svým bojem proti Maurům. Podařilo se mu dobýt Valencii , kde také v roce 1099 za obléhání Maury zemřel. Před smrtí se však nechal obléci do plné zbroje a požádal, aby jeho mrtvé tělo posadili do sedla věrného hřebce. Babieca zahrál svou roli výborně o půlnoci vyrazil se svým pánem poslední misi. Pověrčiví Maurové, když viděli z opevnění vyjíždět bílou postavu El Cida v hrůze uprchli, protože se domnívali, že vstal z mrtvých.

Sefton

Sefton, vraník, který sloužil v jezdeckém oddíle gardistů, se stal po bombovém útoku Irské republikánské armády moderním symbolem odvahy a odporu proti násilí. Bomba 20. čevrna 1982 zabila dva členy Královské jízdní gardy a sedm koní. Devatenáctiletý irský valach Sefton byl při bombovém útoku těžce poraněn, ale přežil jej a po necelém roce se vrátil do služby. V jedenadvaceti letech odešel na odpočinek do Domova pro přestárlé koně v Buckinghamshire, kde prožil v klidu ještě více naž sedm let. Pochován byl u Střediska pro ochranu zvířat v Melton Mowbray ve střední Anglii.

Komanč

25. června 1876 napadla 7. kavalerie, vedená generálem Custerem, asi 3000 čejenských a siouxských bojovníků. shromáděných poblíž řeky Little Big Hom v Montaně. Výsledkem byla nejstrašnější porážka, jakou kdy americká od indáinů utrpěla. V boji padlo 263 vojáků a 319 koní. Bitvu, kerá později vešla ve známost jako "Custerovo poslední hrdinství", přežil jen hnědý valach Komanč. Ačkoli byl těžce raněn, uzdravil se a stal se nejuctívanějším koněm Ameriky. Až do své smrti již nemusel pracovat a nebyl nikdy osedlán. Zemřel o patnáct let později, v listopadu 1891, ve Fort Riley v Kansasu, ve věku 29 let. Jeho vypreparované tělo je vystaveno na Kansaské univerzitě.

Marengo

Marengo byl Napoleónův kůň. Byl pojmenován podle slavné bitvy u Marenga (14. června 1800). Marengo byl v roce 1798 ukořistěn u Aboukir a do Francie byl přivezen v roce 1799 jako šestiletý. Tento šedý arab pravděpodobně pocházel ze slavné El Naseri Stud. Přestože byl malý, byl Marengo spolehlivý a odvážný. Za své kariéry byl osmkrát zraněný a nesl Napoleona například v bitvách Austerlitz, Jena, Wagram a Waterloo. Často byl také používán v 80 milové jízdě z Valladolid do Burgos, kterou často absolvoval za 5 hodin. Jako jeden z 52 koní byl Marengo v Napoleonově osobní družině při návratu z tažení na moskvu v roce 1812. Avšak v roce 1815 ho lord Petr odchytil v bitvě u Waterloo a převezl jej do Anglie. Lord Petr ho prodal generálovi J.J. Angerstein. Od svých 27 let žil Marengo v hřebčíně New Barnes, blízko Ely. Zemřel ve věku 38 let a jeho kostra (bez jednoho kopyta) je vystavena v Národní vojenském muzeu v Chalsea v Londýně. To kopyto bylo dáno důstojníkům jako krabička na tabák.